Turečtí nacionalisté zhanobili arménsky kostel v Konstantinopoli a napsali: Tato země je naše!
Anglicky psaný web o dění v TureckuTurkishminute.com, informuje o demonstrativní akci tureckých nacionalistů, kteří posprejovali zdi arménského kostela v Konstantinopoli (pro muslimy Istanbul) a vysypali před vchod do kostela odpadky. Na zdi se objevil například nápis: "Tato země je naše." Turečtí nacionalisté tak dali najevo, že město a země dobytá jejich předky je jejich a původní arménské, ale i řecké obyvatelstvo, na nimi dobytém území nemají co dělat. Osud původního řeckého a arménského obyvatelstva na územích dobytých Turky by měl byt varováním pro Německo či Rakousko v to, jaká může být i budoucnost jejich země. Již teď v některých lokalitách v Německu či Rakousku vládnou neoficiálně mafie tureckých imigrantů ... Tento útok na arménský kostel proběhl právě v dnech, kdy si připomínáme smutné výročí zahájení "konečného řešení" otázky křesťanů v Osmanské říši, kdy turečtí nacionalisté, s vydatnou pomoci zfanatizovaných muslimů, začali hromadně vyvražďovat Armény na celém území ovadaném Turky s cílem vyhladit tento národ jenž jako první přijal křesťanství.
1053 - úmrtí Sv. Prokopa, "českého strážce odkazu Cyrilometodějského", neboli odkazu východního, tedy byzantského 1054 - odcizení mezi západními a východními křesťany (tedy byzantskými) vyústilo v církevní rozkol zvaný Velké schizma 1071 - v bitvě u Mantzikertu ztratila Byzantská říše ve prospěch Turků většinu Malé Asie, tedy svoji podstatnou část. 1453 - pád Byzantské říše dobytím …Více
1053 - úmrtí Sv. Prokopa, "českého strážce odkazu Cyrilometodějského", neboli odkazu východního, tedy byzantského 1054 - odcizení mezi západními a východními křesťany (tedy byzantskými) vyústilo v církevní rozkol zvaný Velké schizma 1071 - v bitvě u Mantzikertu ztratila Byzantská říše ve prospěch Turků většinu Malé Asie, tedy svoji podstatnou část. 1453 - pád Byzantské říše dobytím Konstantinopole Turky = VÝSLEDEK CÍRKEVNÍHO ROZKOLU
Já jsem k vám, bratří, nemohl mluvit jako k těm, kteří mají Ducha, nýbrž jako k těm, kteří myslí jen po lidsku, jako k nedospělým v Kristu. Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete, neboť dosud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé? Když se jeden z vás hlásí k Pavlovi a druhý k Apollovi, neznamená to, že jste lidé světa? Kdo je vlastně Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, kteří vás přivedli k víře, každý tak, jak mu dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zaléval, ale Bůh dal vzrůst; a tak nic neznamená ten, kdo sází, ani kdo zalévá, nýbrž Bůh, který dává vzrůst. (1. Epištola Sv. Pavla Korintským 3, 1-7)
