PONTÍFICES. TU ES PETRUS !!!...

TU ERES PEDRO Y SOBRE ESTA PIEDRA EDIFICARÉ MI IGLESIA Y LAS TINIEBLAS NO PREVALECERÁN SOBRE ELLA... (Mt, 16,18)

film.

láska ježiša k nám

K tomu filmu:
Druhý vatikánský koncil jako sjezd KSČ a papež jako generální tajemník
euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/9109-druhy-vati…
Autor: Martin Kavka | Publikováno: 22.5.2012 | Rubrika: Kulturní válka

Pro židy pohoršením, pro pohany bláznovstvím

Měl jsem možnost shlédnout dvoudílný film „Pavel VI. – Papež v bouřlivých časech. Hodnocení kvality filmu přenechám jiným, protože jsem měl pocit, že z propagandistického hlediska se směle vyrovnal nacistickým i komunistickým oslavným filmům, neboť stejně jako jejich snímky i tento ukazoval krásu něčeho, kde se vždy vyskytl nějaký pomatenec, který nepochopil jak je vše hezky a moudře děláno.

Film je de facto glorifikací osoby papeže Pavla VI., a oslavou Druhého vatikánského koncilu, kdy přes všechny problémy to vše končí dobře a s výrazným optimismem do budoucna a údajnými slovy papeže Pavla VI., jak se mu nakonec podařilo vše zvládnout a přitáhnout lidi k víře a církvi. Aby byl zdůrazněn význam a krása koncilu, tak samozřejmě nechyběli různí pochybovači, kteří ovšem nakonec pochopili užitek a správnost celého zasedaní s jedinou výjimkou a tou byl arcibiskup Marcel Lafebvre, který byl vykreslen jako nesnášenlivý a arogantní člověk, který jde proti obyčejným věřícím a podporuje bídu a hlad ve světě.

V podstatě ve scénáři tohoto filmu by stačilo zaměnit slovo koncil za sjezd KSČ, slovo papež za generálního tajemníka, slova biskup a kardinál za soudruhy a slovo Lefebvre za kontrarevolucionáře, a posadit události na nějaký sjezd komunistické strany, kde všichni postupně chápou moudrá slova generálního tajemníka a postupně přichází k tomu, že vytýčená linie strany je jediná správná a prospěšná a kde generální tajemník má lidské pochopení i pro toho blouznivce, co tvrdě odmítá přijmout sjezdem vyslovenou pravdu.

Dnes už víme, jaké plody Druhý vatikánský koncil přinesl. Úbytek věřících, kněží, řeholníku a řeholnic, vyprázdněné semináře. Teologické proudy, které mnohdy zacházejí tam, kam by protestanté nebyli schopni, ani ve svých nejdivočejších snech, zajít. Nastal stav, kdy myšlenky a schémata konzervativních luteránů, jsou pravoslavným bližší, než soudobá rozbředlá katolické teologie. Církev přestala být onou jistotou, kterou byla po 19náct století a totiž „Sloupem a oporou Pravdy“.

V této situaci není nezajímavý fakt, že zatímco semináře po koncilní církve zejí prázdnotou a církev zaznamenává stálý úbytek věřících, tak semináře, se skřípěním zubů tolerovaného, FSSPX zaznamenávají každoroční nárůst zájemců o kněžské povolání, stejně tak zvyšující se počet příznivců a sympatizantů.

Církev za celou dobu, přestože byla součástí společnosti, nebyla obrazem společenského dění, ale stála nad ním a podle potřeby reagovala na změny svoláním koncilů, ovšem nikoli ve stylu II.vat.koncilu těmto změnám se přizpůsobit, ale jako potvrzení učení církve jako neměnné ve vztahu k času. Bohužel poslední koncil přijal názor světa, že vše co bylo dříve je zastaralé a nemoderní a je třeba být pokrokový. Že to otevření se světu přineslo sebou i všechna negativa světa, to je jaksi pro mnohé vedlejší.

Naše dnešní společnost není založena na židovských a křesťanských základech, jak se s oblibou říká. Je založena na osvícenském a zednářském pohledu na svět a jak by svět měl vypadat. Filozofie už nevysvětluje, ale stala příručkou, jak se má žít, jak má svět vypadat, stala se učebnicí diktátu. Takový společenský jízdní řád, kdy člověk je utvářen k obrazu filozofů a nositelů politických idejí z této filozofie vycházejících. Pokud se však najde jedinec, či skupina jedinců, kteří se nechtějí tomuto přizpůsobit, tak se stávají extremisty, radikály, kteří jsou v lepším případě pouze ostrakizování v mediích, v horším jim hrozí soudní proces.

Lidé, kteří se nechtějí přizpůsobit, jsou označováni jako psychicky labilní, nevyzrálí, kteří se neumí přizpůsobit změnám. Ovšem zapomíná se dodat, že tyto změny jsou umělé, nereflektující skutečnost, ale pouze jsou vyjádřením touhy určitých skupin po implementování těch, či oněch, dle jejich přesvědčení prospěšných, prvků do společnosti.

Je nepopiratelné, že společnost není nikdy ideální, už proto, že je tvořena lidmi, z nichž každý je sám o sobě nezaměnitelný, unikátní jedinec. Není ideální a nikdy nebude. Jestliže se však odstraní vše co je některým nepohodlné, nebude se navazovat na to, co je dobré a vyzkoušené, tak se společnost dostane do situace, kdy už nebude mít možnost sebereflexe, kdy společnost ztratí svou identitu. K čemu to vede, můžeme vidět v posledních dvou stoletích. K diktaturám, masakrům, genocidám.

Začal jsem filmem o papeži Pavlu VI., a Druhém vatikánském koncilu a skončil u současné společnosti. Současný stav společnosti je důsledkem bouřlivých šedesátých let, hnutím všeobjímající lásky Hippie, stejně jako současný stav církve, je důsledkem koncilu, kdy na koncilu vládla stejná euforie, jak vše se změní k lepšímu a ještě barevnějšímu světu. Církev přestala vyvažovat dění Světa, ale naopak stoupla na stejnou misku vah se Světem. Pro mnohé církevní představitele, je to mnohem snazší, než být slovy apoštola Pavla „Pro židy pohoršením, pro pohany bláznovstvím.“

Podle katolického deníku La Croix expanze Bratrstva ve Francii vděčí za svůj dynamický rozvoj stylu, který mu vetkl jeho zakladatel. Připomeňme, že arcibiskup Marcel Lefébvre dříve než proslul jako kritik pokoncilních reforem byl misionářem v Africe. Tam se naučil budovat církev od základu v obtížných misijních podmínkách.

Svätí, blahoslavení, ctihodní....

Každý deň so svätými...